Z kroniky vyplývá, že v domě měšťana Václava Weisenrergnera vznikl dne 20. července 1707 největší požár, který kdy postihl Sušici.Při tomto požáru zahynulo 31 osob, shořelo náměstí a obě sušická předměstí. Celková škoda činila 157.670 zl.

Přísaha Důmřelé děvečky.

 Já Žofie atc. Přísahám, že jsem  já sama nikoliv ten oheň nezaložila aniž ten dvůr nezapálila, aniž vím co o tom, kdo jest to udělal aneb zapálil aniž vím, aby kdo tam střílel, to vše na mou duši a dobrou čest beru. K čemuž mne etc.

 O požáru tomto psal očitý svědek p. Ildefons kvardián v Sušici následovně: Konvent náš běžícího roku velké nebezpečí přiveden byl. Město totiž jíž ve mnohých částech svých těžce poškozeno bylo požáry najmě r. 1541, 1544, 1591,1652 a 1664 – roků právě běžícího 1707 tomuto zničujícímu živlu opět v plen vydáno bylo a celé skoro popelem lehlo, mimo náš klášter, jenž zachráněn byl ne lidskou, nýbrž jen božskou rukou od zničení úplného, ač jíž v některých částech oheň se vzňal, ale týž štatstně ještě uhašen byl – zvláště v dřevárně , kde jedině na celé 40 sáhů dříví polenového zničeno bylo. Oheň onen, což velice památno jest abych čtoucímu věrohodnost toho uvedl, naznačují svědka očitého, totiž Kněze Ildefonse Rychnovského, doby té kvardiana onoho konventu, jež o tomto požáru pojednává:  Dne 15. července v první čtvrt na třetí jinoch jistý z města vyšel a puškou, uzřel na jístém předměsteckém domku holubi seděti na kteréž mladistvou dychtivostí puzen – vystřelil, kdežto ucpávkou koudelovou na střechu doškovou vpadší – oheň strašlivý vznikl a brzy celý domek v plamenech jsoucí tak vzžehl, že plamenem ku městu se hrnoucím v době jedné hodiny město celé zničeno bylo. Knězi Theodoru Dánovi, našemu vikáři, poručil jsem odebrati se k našemu duchovnímu otci panu Antonínu Veisenregnerovi a jeho přičiněním byla pokladna naše a co lepšího, i pana našeho, do úplně bezpečné komory uschováno. Ohněm ale vzmáhajícím průchodem domu, život svůj zachrániti nemohouce (u Veisenregnerů) po přistavených na zeď města lezti a sotvaže na místě svizli, zdi slezli, pronásledoval je plamen zase, ale prchli až na služku, která v domě zůstala a bídně shořela. (zdroj: kronika města)

Významné osoby:

V roce 1902 v tomto domě zemřel MUDr. Antonín Hvězda (1818 - 1902). Jako mladý lékař byl povolán hrabětem Taafflem do služeb osobního lékaře v Nalžovských Horách. Zde se oženil s Kateřinou Seidlovou dcerou váženého sládka. Později působil ve Velharticích. Pracoval též jako závodní lékař v továrně Vojtěcha Scheinosta, byl lékařem nemocenské pokladny a také soudním lékařem.

V tomto domě se 13.2.1854 narodil soudnímu radovi Primerovii syn Maxmilián, pozdější významná osobnost českého výtvarného umění. V roce 1872 je Max Primer přijat na pražskou malířskou akademiii a stává se žákem prof. Františka Sequence. Po studiích ve Vídni z roku 1880 byl povolán na pražskou malířskou akademii a jmenován profesorem. Vychoval řadu významných malířů, mezi něž patří Max Švabinský, E. Holánem, Vrat. Nechleba, K. Holar, Ludvík Kuba, R. Kramlička a další... Byl nazýván malířem pohádkových vidin a básníkem mezi malíři. Na počest nese sušická ulice jeho jméno.

Na základě stavebního povolení ze dne 13.11.1968 a rozhodnutí MěNV v Sušici, byla investorem MěNV v Sušici vykoupena část zadního traktu, kde stály již nepotřebné stavby ( lednice, kůlny, dílny, chlévy ) a vybudovalo se zde nábřeží v šíři tak jak ho známe dnes...  

Proč zrovna Pasáž u Purkmistra?

Poslední Purkmistr královského města Sušice, později starostou, byl majitel tohoto domu na náměstí.

Nejstarší zmínky o Sušici:

Pobyt člověka na tomto území je doložen už ve starší době kamenné (stanice lovců). Objeveno bylo také slovanské kostrové pohřebiště z 11. - 12. století. Rýžovnická osada se rozkládala na písčitých výspách Otavy při cestě z Podunají přes Hartmanice na Strakonicko.

Vznik a počátky města:

Název vznikl patrně od suchého ostrohu mezi vodními toky (Otava a Roušarka), na němž osada ležela (založena byla kolem roku 790). Ta se záhy rozrostla v městečko. V roce 1192 se sňatkem hraběte von Bogen s Ludmilou, dcerou Bedřicha, dostalo město do bavorských rukou, od té doby mělo město i německý název Schüttenhofen. Roku 1273 získal Sušici Přemysl Otakar II. a stala se tak královským městem. Roku 1322 dal král Jan Lucemburský obehnat město hradbami a roku 1324 potvrdil výsady královského města. Další privilegia získala Sušice od císaře Karla IV. a krále Václava IV.

Později se stala oporou proti hradům Rabí a Velhartice. Po hradu Práchni převzala některé správní funkce v Prácheňském kraji. Ke staré osadě přibylo město, nově založené při cestě, která vedla k hradu Práchni a nahradila původní cestu směřující na Strakonicko. Později procházela Sušicí i větev Zlaté stezky (přes Kvildu a Kašperské Hory), což přineslo městu další výhody.

Historie:

V husitských dobách patřila Sušice k jeho významným centrům a patřila ke svazu táborských měst. V 16. století se rozrostl obchod s Bavorskem, kam vyváželi sušičtí obilí, chmel (chmelnice byly i na svazích Svatoboru a Kalov) a zejména slad a odkud přiváželi především sůl. Po bitvě na Bílé Hoře bylo město zbaveno všech práv, za Třicetileté války bylo souženo nájezdy švédských vojsk a požáry. Roku 1797 dorazili do města Napoleonovi vojáci. Díky Třicetileté válce se obchod omezil a v 18. století zcela ustal.

V 19. století vznikl sirkařský a kožedělný průmysl. Od konce 19. století se také těžil a zpracovával vápenec. Roku 1888 byla do Sušice napojena železnice. Nejvýznamnějším a nejznámějším podnikem města je Solo Sušice, a. s. Výrobu sirek v Sušici zavedl roku 1839 Vojtěch Scheinost.

Město mělo vždy převážně české obyvatelstvo, proto nebylo roku 1938 připojeno k Velkoněmecké Říši, ale leželo těsně za novou hranicí.

Architektura města:

Půdorys města se od dob založení mnoho nezměnil. Na obdélné náměstí navazuje hlavní ulice ve směru bývalé cesty k Práchni. V období renesance, v 16. století, se v Sušici hodně stavělo, vedle nových staveb se nákladně přestavovaly i starší domy. Tehdejší ráz města se však změnil řadou požárů a to především velikým požárem z roku 1707. Náměstí a ulice dostaly počátkem 19. století střízlivou klasicistní podobu. Přesto se na náměstí zachovalo několik výrazných městských domů z předchozích dob.

Budovy ve městě:

Čp. 40, budova Muzea Šumavy (Voprchovský dům) je ukázkou obydlí měšt'ana z 15.-16. století. Jedná se o pozdně gotický dům z 2. pol. 15. století, opravovaný v 18. století. V letech 1775 až 1936 sloužil jako děkanství. Vysoká renesanční atika z doby kolem roku 1600, je členěná konzolkovitými římsami, jejichž horizontální účin vyrovnáván řadami slepých arkád. Pozdně gotický vstupní portál, pravoúhle profilovaná okna, přízemní ústřední prostor hospodářského provozu s křížovou hřebínkovou klenbou, pravoúhlá ostění vchodů, na zdech zbytky renesanční dekorativní malby (ornamentální motivy, architektury, erby) - to vše je i dnes na domě vidět. Z expozice muzea můžete shlédnout: sušický cínový poklad (nalezen v čp. 34, náměstí), ukázky šumavského skla, originál vimperského prvotisku, síň Karla Klostermanna, expozice sirkařství aj.

Čp. 48, Stará lékárna (Rozacínovský dům) je pozdně gotický dům, přestavěný renesančně kolem roku 1600. Z této doby je štít, členěný sloupy, na obrysu s volutovými motivy, jehlanci a koulemi. Renesanční ornamentální sgrafitová výzdoba průčelí byla obnovena roku 1931. Z rozmezí 15. a 16. století pochází zbytek pozdně gotického portálu, při něm akantová rozvilina (ukázka pozdně gotické malířské výzdoby) a mázhaus s křížovou hřebínkovou klenbou.

Čp. 49 dnes hotel Fialka s gotickým jádrem a průčelím zakončeným raně barokní balustrádovou atikou. V přízemí jsou české klenby.

Čp. 50 (součást hotelu Fialka) je dům gotického původu, renesančně přestavěný. Obnovená renesanční sgrafitová fasáda (psaníčka a pás s pletenci). Ve výčepu křížová klenba vytažená do hřebínků.

Čp. 51 (dnes pivnice) je dům gotického původu, v renesanci přestavěný (z té doby klenby a zadní trakt) Upraven klasicistně, restaurace v malebném renesančním mázhausu s valenou lunetovou klenbou se štukovými hřebínky zdobenými perlovcem.

Radnice, čp. 138 (Městský úřad) je stavba původně renesanční z konce 16. století, rozšířena roku 1707 na dnešní půdorys. Budova prošla přestavbou také roku 1850, zůstal však zachován kamenný portál z původní stavby. Zničené zčásti požárem roku 1707 byly rozšířeny o sloupky, v průjezdu nápisová deska o postavení hradeb roku 1322, přenesená z klášterní brány (významná epigrafická památka českého středověku).

Architektonicky hodnotnou stavbou je také čp. 33. Patrně gotického původu, přestavěný v třetí čtvrtině l6. století. V bývalém mázhausu (dnes výstavní síň) křížová klenba se štukovými žebry.

Pod různými pozdějšími úpravami, zejména klasicistními, se v Sušici zachovala řada domů gotického původu a domů v renesanci přestavovaných. Kromě shora uvedených jsou to např. při náměstí čp. 35, 39 (klasicistně upraven), 132, 133, 135 (pozdně klasicistně upraveny). Stavebně historicky důležitým je dům čp. 45 (rovněž středověkého původu, přestavěn v 2. polovině l6. století). Sousední dům čp. 44 (Mostní ul.), též středověkého původu, souvisel patrně s opevněním města. Má zachovánu gotickou místnost se zdmi 180 cm silnými. Gotického původu se zachovanou dispozicí je dům čp. 27. K domům, jež jádrem patří l6. století, se řadí na náměstí např. čp. 28, 29, 36 a 134. Domy středověkého založení, renesančně přestavěné spatříte i v dalších ulicích.

Opevnění města:

Části opevnění jsou porůznu zachovány, viditelné jsou například u autobusového stanoviště. Dochovala se také bašta. Opevnění bylo vybudováno roku 1322, jeho hradby, doplněné baštami, obepínaly v oválu město. Součást opevnění tvořily na východě a jihu Otava a potok Roušarka, v dalších částech je nahrazoval druhý příkop. Příkopy napájela voda z rybníka pod Svatoborem. Jižní hradební zeď, stojící v bažinatém terénu, zpevňovaly pilíře na jehlách. K vnější straně hradby se připínala obydlí chudiny. Z bran zůstal jen nepatrný zbytek Klášterní brány (u mostu přes Otavu).